Po nastavení tvrdší tváře na sólové desce Nirvana, se Paulie Garand opět vrací ke své přirozenější poloze i producentskému parťákovi Kennymu Roughovi. Na novém albu DANK tak tohle sehrané duo servíruje lyrický indie rap protkaný až nečekaně upřímnými zpověďmi, vděčností i ryzí láskou k hudbě. „Už se nechci snažit nikomu nic dokazovat. Procitnul jsem a rozhodl se, že budu všechno dělat jen tou nejčistší formou. Nikdy jsem se nestyděl mluvit i o nejniternějších věcech, ale dřív se mi je dařilo obcházet a schovávat za odkazy nebo fráze. Tahle deska je jiná, přímočará,“ říká o melancholií nasáklém kousku sám rapper.

 Před rokem a půl začal Paulie Garand psát album, na kterém si neposlechnete plytké sloky o egu ani macho řeči o tom, jak vydělat prachy. DANK je deska o životě. O všech jeho stránkách, odstínech, náladách, o vděčnosti, téhle generaci i jejích problémech.

„Mně totiž na naší scéně chybí ta člověčina. Všichni jedou na podobný hladině a nechtěj chodit hloub. Doba je taková, že se lidi bojej mluvit o tom, co je trápí, nebo naopak strašně těší. Já se všechno snažím podat s nějakou sebereflexí,“ říká Garand.

Ten si po sólo desce Nirvana uvědomil, že cesta, kterou se chce dál vydat, leží někde mezi deskami Molo a Boomerang a ukrývá se v rapu, do nějž si spolu s Kennym Roughem před lety přetavili i vlivy indie hudby, která je jim blízká. „Zjistil jsem, že chemie mezi mnou a Kennym funguje prostě nejvíc a strašně mě baví s ním pracovat. Navíc všechny naše předchozí projekty byly úspěšný a já za nima nechtěl dělat tlustou čáru,“ vysvětluje.

Velká část materiálu na třetí společnou desku vznikala po vzoru labelových soustředěních na chatě, kam se dvojice společně zašila. „Poslouchali jsme hudbu, která nás baví, skládali melodie a já Kennymu vyhledával samply, ze kterých dělal betay. Funguje to mezi námi totiž tak, že já mu předhazuju nápady a on je pak realizuje,“ říká Garand s tím, že hned od začátku chtěli udělat o něco těžší, melancholičtější album bez letních hitů. Což se nakonec podařilo a desce paradoxně pomohlo i částečné rozbití konceptu  „děkovat a dávat“, na nějž odkazoval i singl DANK. Mezi výsledných a naprosto kompaktně působících sedmnáct skladeb totiž prosákl i atmosférický kousek o vnitřních soubojích Démoni, ale hlavně pak asi dvě nejemotivnější skladby v Garandově kariéře – Návraty a Srdce z ledu. V téhle zpovědi o konci vztahu exceluje hostující zpěvák Marcell a sám rapper se tady odhaluje s lyrickou obratností sobě vlastní.

„Hodně mě změnilo, že jsem kvůli udržení vztahu opustil Liberec, na kterej nedám dopustit, aby pak nakonec v Praze všechno vyšumělo. No a v tomhle rozpadu jsem končil desku. Ale myslím, že albu to ve výsledku prospívá. Říkám na něm totiž, jakej jsem a jak se cejtim v danej čas. Na nic si nehraju. Pro tvorbu mám vlastně i radši, když prožívám období, kdy život věci uvaří tak, že člověk nemá úplně klidnou hlavu,“ svěřuje se a dodává, že právě přímočarost, srozumitelnost a nazývání věcí pravými jmény je hlavní textová výsada desky oproti předešlé tvorbě, kdy se často jednalo o koláž a mozaiku pocitů.

Přesto, že na novince původně neměli být žádní hosté, nakonec se na ní objeví celá banda na rapové scéně rezonujících jmen, jako například Ego, Kali, Maniak, Rest, Matys nebo Ben Christovao. „Mám radost, že zrovna Bena se mi podařilo dostat do věci, která pro něj není vůbec typická a nakonec zní přirozeně,“ říká Garand. Tak trošku náhodná hostovačka se pak povedla ve skladbě Sůl nad zlato, kde ve vokálech a refrénech můžete slyšet zpěvačku Mons Berry. „Monika mi totiž celou desku nahrávala ve studiu u Ondry Žatkuliaka. A i když první session probíhala trošku rozpačitě, protože holka za pultem pro mě byl nezvyk, nakonec mě to strašně bavilo. Společná skladba pak vznikla tak, že jsem potřeboval jenom poradit s nazpíváním mýho refrénu a byl z toho featuring,“ vypráví  Garand, který i přes všechnu přímočarost neztratil nic ze svého lyrického projevu, umění skvěle  vykreslit atmosféru ani schopnosti chytře ukrývat odkazy a vystihnout život na pár řádcích.  Deska DANK vychází pod domovským labelem Ty Nikdy a Paulie Garand je na ní dál klukem, co miluje svojí čtvrť, věří ve stejné hodnoty i ideály, nenosí Thrasher jenom z módy a nechce za každou cenu „bejt hard“. „Vím, jakej model funguje v rámci českýho a slovenskýho rapu. Čím víc se člověk prezentuje jako macho, tím víc lidí za ním jde. Já takovej nejsem. A pokud mě i přesto někdo vnímá jako velikána, těší mě to, ale je pro mě důležitý si svoje postavení dál budovat osobitou a specifickou formou,“ říká.

Všechny streamovaci sluzby najdeš zde

Desku objednávej zde

 

 

 

 

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*